Sportovně společenský klub Dolní Lomná

Jak už bývá druhý zářijový víkend zvykem i letos patřil našemu výjezdu vstříc slovenským velehorám. V pátek ráno jsme jako předvoj vyrazili já, Sosi, Palíno a Jenda směr Žiár, kde jsme měli naplánovanou túru na Ostrý Roháč (2088 m.n.m.). Asi o půl deváté jsme vyrazili z parkoviště směr Žiárská chata, kde jsme byli asi za necelou hodinku. Po malém občerstvení jsme pokračovali směrem do Žiárského sedla. Cesta již byla o hodně náročnější, neboť cesta kosodřevinou je tvořena poměrně vysokými schody, které dají vaším nohám pořádně zabrat. Poté jsme vyrazili dál do sedla pod Plačlivou a na Ostrý Roháč. Hora je to hezká a cesta k ní je poměrně náročná. Ale stojí to za to. Díky fantastickému počasí bylo z Roháče vidět skoro celé Západní Tatry a začátek Vysokých. Pak následovala cesta dolů, která ubíhala celkem rychle a po občerstvení na Žiárské chatě byla zakončena už „tradičním,“ šestikilometrovým sešupem na koloběžkách. Dál jsme pokračovali směr Vysoké Tatry.

Ubytovaní jsme byli v Nové Lesné, ve vile Somani, což je rodinný penzion, který mohu všem vřele doporučit. Tam nás už čekal zbytek turistů: David, Lukáš a Budulínek.

V sobotu ráno nás pán domácí s manželkou zavezli na zastávku Popradské Pleso, čímž nám ušetřili minimálně hodinu času. Asi za hodinu jsme byli na Popradském plese, odkud jsme přes Koprovskou dolinu pokračovali směrem k našemu sobotnímu cíli – Koprovskému Štítu (2363 m.n.m.). Cesta je to poměrně nenáročná, kde se střídají poměrně strmé pasáže s „rovinkami“, kde si můžete poměrně dobře oddechnout. Cestou jsme se ještě zastavili u Velkého Hincového plesa, které je, jak jsem se dozvěděl, největším a nejhlubším na Slovensku. Jelikož nám opět přálo počasí, čekaly nás z Koprovského štítu další nádherné výhledy na okolní masivy. Po návratu domů, jsme se dlouho dohadovali, kam vlastně vyrazíme v neděli. Volba padla na „menší“ kopec u Ružomberoku Velký Choč (1611 m.n.m.). Palíno totiž řekl, že je to nahoru jen šest kilometrů.

A tak jsme v neděli dopoledne vyrazili. Co jsme si, ale neuvědomili, že na těch šesti kilometrech nastoupáme výškový kilometr. A tak nás třetí den čekal výstup asi nejnáročnější. Nekonečná cesta, pořád strmě nahoru. Ale i tady nás nahoře čekala odměna. Jelikož Je Velký Choč poměrně osamělá hora, viděli jsme odsud Západní, Vysoké i Nízké Tatry, Malou i Velkou Fatru. Údajně bylo vidět i Lysou horu. Po rychlém sestupu nás za odměnu čekala termální kaluž v obci Kalameny, kterou jsme vzali za vděk. Pak už jen následovala cesta domů, rychlé pivo v Mánesku a plány na příští rok, kam asi vyrazíme. Tatrám zdar!!!

Za SSK Marian

Zpět na hlavní stránku