Sportovně společenský klub Dolní Lomná

Dne 21. 5. 2016 jsme uspořádali 3. závod šerpy. Opět dvojice běžely s patnáctkou bečkou piva na čas lesní cestou od Muzea na Polanu. Tento ročník, měl oproti předcházejícím dvě výjimečné události a to, že Sosi obhajoval vítězství s prvních dvou ročníků, tzn. v případě vítězství by měl hattrick a pro dosažení tohoto cíle si nastavil denní přípravu a za druhé, tento hattrick vyburcoval Kekeho k „vyfulování přípravy“, což pro něho znamenalo vypracování tvrdého každodenního tréninkového plánu a stanovení přesné taktiky nesení a předávaní bečky. Ostatní účastníci si to aspoň jednou vyzkoušeli, popřípadě se dohodli na taktice, jak „neodpadnou na trati“. V den závodu šlo vidět na účastnících, že jde skutečně o hodně, hlavně kekovci na základě své tvrdé přípravy byli považováni za favority. První vyběhla dvojice Michal Krywda s Vojtou Byrtusem. Ukázala se celoživotní sportovní příprava Michala, který v neskutečném čase sám, ano znovu opakuji zcela sám, nesl bečku celou trasu. Bravo, to tu ještě nebylo. Druzí vyběhli nováčci, ale pozor, nadějní fotbalisté Lukáš s Radimem, kteří si doslova vybrali nováčkovskou daň. Jak sami v cíli potvrdili, přepálili start a v druhé polovině tratě fyzicky vyhořeli. I přes toto dosáhli super času. Třetí dvojici byli opět nováčci, ale již trochu zralí muži, kteří si svou fyzickou kondici rozplánovali na celou trať a tím dosáhli také skvělého času. Čtvrtá dvojice, to bylo spojení dvou nováčků s úplně rozdílnými fyzickými indispozicemi. Hrach, který poslední dva roky trénoval v Himalájích, naproti Mikešovi, který poctivě celoživotně trénuje v místních zařízeních. Výsledný čas (zastavuje se, až doběhne poslední z dvojice) tomu odpovídal, kdy Hrach s bečkou museli na Mikeše čekat v cíli. Pátá dvojice byli zkušení borci a nyní tajní favorité otec Keke a jeho syn. Jejich tvrdá příprava přinesla ovoce, kdy si oproti minulému ročníku vylepšili čas o neskutečné 3 min. a 30 s, čímž byli právem oceněni jako skokani roku. Šestou dvojici tvořili Michal a Robin. Zde byla taktika jasná, tzn. maximálně využít fyzického fondu Robina, doprovázeno Michalovým pokřikem „když nemůžeš, můžeš ještě dvakrát tolik“ a přinesla své ovoce dosažením skvělého času. Šťastnou sedmičku si vylosoval vítěz předcházejících ročníků Sosi, který z důvodu zdravotních svého parťáka z předchozích ročníků byl nucen nahradit ho mladším výběhovým kusem Milanem, který Sosiho během závodu chránil a pomáhal. I zde se příprava Sosiho a udržovaná fyzická kondice našeho zástupce policie ukázala být jako základ pro získání zlata a pro Sosiho vytouženého hattricku. O dosaženém čase se raději zmiňovat nebudu (všechny dosažené časy jsou uvedeny na konci článku), protože ten byl neskutečný, aspoň pro mně. Zlatý hřeb šerpy přišel v poslední dvojici, kterou tvořili zkušení borci Martin a Marian. Na trase jich nemohlo nic překvapit, ale bohužel Marian přepískl páteční přípravu, a v sobotu, než vyběhl na trať si ji musel několikrát označkovat, což ho úplně vyčerpalo. Během samotného výšlapu se statečně držel a všechno udržel.
 

Všem děkuji za super zážitek a těším se na příští ročník.
 

Děkujeme Sosimu, Pavlovi  a Jardovi s manželkou za bezchybné profi zorganizování závodů. Martinovi Stonavskému za zajištění kyvadlové dopravy no a v neposlední řadě samozřejmě našemu fotografovi Láďovi Pekárkovi a Petru Jonákovi za zdokumentování celé akce.

Dále děkujeme našim sponzorům - Radegast - obchodní zástupce T. Foldyna, Evě Sikorové z Mánesa, M. Szczuka Velkosklad, Chata Skalka, Robert Szotkowski a taky Davidu Grochoovi za  poutavý výklad o Himalájích.

Text: Martin Lasota, předseda SSK Dolní Lomná

Zpět na hlavní stránku