Vysoké Tatry 2017

19. 10. 2017

Vysoké Tatry 2017 V pátek 8. 9. 2017 jsme už po páté vyrazili do Vysokých Tater. Letos zatím v největším počtu díky nováčkům (Hrach, Budulínek, Lukáš, Kresi, David Pavlita a „malý“ Keke) a „velkému“ Kekemu, který se po roční pauze opět vrátil na svahy Slovenských velehor. Podle loňského vzoru už část skupiny vyrazila v pátek ráno, tentokrát zdolat nejvyšší horu Nízkých tater - Ďumbier (2043 m.n.m.). Zbytek vyrazil až odpoledne z klubovny v Mánesku. Ubytování bylo letos kousek z ruky, až ve Štrbě, ale protřelým turistům jako jsme my to nedělalo žádný problém. Ten dělal jen ranní budíček v 5:00 po „protrénované“ noci. Ráno jsme vyrazili autobusem směr Štrbské pleso. Odtud jsme pokračovali k cíli naší cesty a tím byla letos legendami opředená a národní hora Slovenska – Kriváň (2494 m.n.m.). Začátek cesty ubíhal hezky, sluníčko hřálo a vše bylo celkem v pohodě. Kolem nadmořské výšky 2000 m.n.m. se však počasí změnilo a nás až na vrchol provázel neskutečný vítr a šílená mlha. Cestou nás potkala ještě jedna nemilá příhoda a to byly Lessova bolavá záda, jež mu nedovolovala pokračovat dál. Když už byli ze Sosim rozhodnutí obrátit se zpět, zabraly brufeny, Magnesko a i oni si nakonec mohli dopřát nevýhled z Kriváně…. Lessíku jsi bojovník! Jelikož počasí nahoře bylo opravdu nepříjemné tak jsme po vypití už tradiční „vrcholové Plzničky“ na nic nečekali a šli zpátky. Na štrbském plese jsme se po občerstvení zase rozdělili, kdy část jela zpátky taxíkem a druhá část (ta odvážnější) jela do Tatranské Štrby zubačkou a pak po nezbytné návštěvě místní nádražní putyky pěšky do Štrby. Cestou jsme bohužel nenarazili na žádného medvěda a tak vlastně nebyl naplněn cíl cesty. V neděli ráno pak 2 auta vyrazila zpátky do Goralie a jedno opět směr Štrbské pleso a pak pěšky na Popradské pleso. Tam jsme se opět rozdělili, kdy Less, Jenda a Hrach šli na symbolický cintorín a já se Sosim jsme si ještě vyšli na Ostrvu (1984 m.n.m.) a jejích asi 48 travers. Výstup proběhl v klidu a nás na vrcholu čekal nádherný výhled do Mengusovy doliny, Zlomísk a dolů na Popradské pleso. Pak už jen následovala cesta zpět na Štrbské pleso a cesta domů (Mánes). Závěrem bych chtěl poděkovat Davidovi Pavlitovi za zajištění občerstvení na akci a všem zúčastněným za opět krásně strávený víkend v tom, pro mě, snad nejhezčím prostředí, a doufám, že za rok pojedeme minimálně ve stejném počtu.